Sebevědomé město si svoje krále připomíná. Sebevědomá metropole staví svým králům pomníky. Karlovy Vary, centrum nejmenšího kraje ČR, takovým městem je. Sochy Karla IV. tam mají dvě a chystají novou, třetí - důstojný jezdecký pomník. V Brně jako hlavním městě Moravy, byly sochy kvádských králů v německém domě, který jsme si v roce 1945 sami zničili. Od roku 1749 máme sice sochy dvou markrabat, včetně jednoho římského krále, v portále augustiniánského kláštera, ale jezdeckou sochu římského krále Jošta, kterou nám slibovali dva brněnští primátoři, nahradila socha Jihlavského (?) rytíře jako alegorie Odvahy na kuňafě (koni či žirafě), přestože ji někteří nesprávně Joštem nazývají. Vítěz soutěže z Karlových Varů se účastnil i v Brně, ale Brňanům mnozí tvrdili, že jezdecké sochy se stavěly do 19. století a že stavět jezdeckou sochu dnes je anachronismus, že se tím v Brně zesměšníme. Takže socha v Brně je, ale jiná, než nám město slíbilo. Ve srovnatelné době v Lánech postavili jezdecký pomník prezidenta T. G. Masaryka. Nikdo netvrdil, že jezdeckým pomníkům i tam odzvonilo a nikdo se nesmál.
Poděbrady také mají svůj důstojný jezdecký pomník krále Jiřího z Kunštátu. V Kunštátě mají na náměstí sochu krále Jiřího.
Morava, někdejší Markomanie, slavným královstvím byla, podle pramenů z 9. století i podle kronikáře Dalimila. Ale se sochami moravských králů to v Brně slavné není. A s malbami to není o moc lepší.
Opravdu se Brno musí prezentovat v této věci před světem jako provinční, ušlápnuté město, které si neváží své historie a svého postavení moravské metropole?
Změňme to.
Prezentujme se přes svými potomky, před sebou samými i před zahraničními návštěvníky jako město, které se ke své minulosti hlásí a není na ni o nic méně hrdé, než města jiná.
Proč bychom nemohli mít galerii moravských králů v prostorách někdejšího moravského parlamentu - zemského domu, tj. dnešní radnice, nebo třeba v Muzeu města Brna na Špilberku, kde by byla více na očích kulturní veřejnosti?