Městský holubník umožňuje nehubit holuby, ale přirozeně je sdružovat v okolí jejich holubníku. Neobtěžují tak nijak ostatní obyvatele města. Nejlepší a nejlevnější variantou je tzv. půdní holubník, ale existují i další typy.

Projekt nabízí etické a humánní řešení situace s holuby. Holubi se zdržují ve svém holubníku, kde mají vše, co potřebují k životu, a nezdržují se tak (nemají proč) v okolí památek, ani lidských sídel, a díky snadnému přístupu k holubníku lze jednoduše zaměňovat jejich vejce za umělá, takže městský holubník umožňuje snadnou a relativně humánní regulaci počtu holubů ve městě. Není nutné holuby zabíjet.
Dobrým příkladem je např. Německo, kde je zabíjení a odchyt holubů zakázáno. Deratizace navíc, jak se ukazuje, nevede k zániku holubí populace a neřeší tak problém trvale, ale je nutné pořád zabíjet další a další, protože holubí populace se pohybuje pořád ve stejném čísle - zabité tak brzo nahradí, počet nové generace neznásobí. Existuje tzv. augsburský model, (Augsburg 296 tisíc obyvatel, tedy podobně jako Brno), kde se zabývají etickým řešením
regulace holubí populace už od roku 1995 a do současnosti postavili 12 holubníků různých typů a na různých místech: ve zvířecím útulku, parku, půdních prostorách historických a administrativních budov včetně radnice, nádraží a univerzity, či na střeše parkoviště. O holubníky se stará místní spolek na ochranu zvířat pod patronací města. O údržbu holubníku se mohou starat např. i dobrovolníci, což by pak snížilo náklady na provoz.
Holub, přestože je inteligentní a vnímavé zvíře, je mnohými podceňován a v dnešním světě bychom snad už mohli přijít na způsob, který by vyřešil žití lidí i holubů, a ne jen žití lidí a zabíjení holubů.